Sníh

Drabble: sníh 
Neptejte se mě, co se mi honilo v hlavě, když jsem tohle psala. Pamatuji si jen, že jsem seděla před oknem do zahrady a venku byla sněhová bouřka a mně se začalo dělat fyzicky špatně. A tak vzniklo tohle krátké něco. Celkem se mi líbí, i když je hodně nesrozumitelné.


Topím se. Zvláštní pocit klaustrofobie svírá můj žaludek, ale nemůžu se pohnout, nemůžu odtrhnout oči od strhující podívané, ze které se mi točí hlava v bíle odstrašujících spirálách. Pozoruji spoušť nekonečna bezvýznamných vloček na zamrzlou zem a stromy v bílých kokonech.

A nemůžu se přestat ničit tím pohledem, kvůli kterému se mi chce skočit, ukončit něco - ani nevím co, hlavně ať už to přestane a vymizí z mé hlavy, protože se začínám třást strachem. Umírám s každou pavučinkou, která se uchytí na okenním parapetu. Naproti sedí sousedka s falešně blond vlasy a ukazuje svému dítěti, co se děje venku. 'Uteč!' 'Nekoukej na to!' chce se mi zakřičet ale jsem ztracená, nemůžu se hnout protože jsem sama sebe uvěznila v paranoidním vnitřku svého vesmíru.

Dělají se mi mžitky před očima - sněhová bouře zesílila.